když nejde o život, jde o hovno

Prosinec 2010

Báseň o nenávisti I

1. prosince 2010 v 12:32 | Regan |  Regan Hatred
Rozmetat je na sračky
všechny čůráky a zmrdy světa
rozemlít na prach
překonat svůj strach
Rána pěstí do rozesmátý tlamy
kopanec do prdele
hnedka to zní vesele
přivřít jim koule do brány

nenávist je jediná síla
blbá nálada poslední co zbyla
tak čumíte na vyvrhele
a posíláte do prdele
vy zmrdi pochcaný, mrdky zasraný
rozdáváte vztek na všechny strany

mozek rozmázlej na zdi
vyřízlej jazyk to zazdí
zpřelámaný hnáty
v očích zapíchaný dráty

Regan Hatred se představuje

1. prosince 2010 v 12:24 | regan hatred |  Regan Hatred
Ahoj, říkám si Regan Hatred a budu spoluautorkou Hovna na tomhle blogu. Samo sebou, neprozradím co je Hovno zač, ale je to velmi rozvážný a klidný člověk, což se o mě říct nedá.

Zatímco Hovno píše milé články, a inteligentní, já budu ta hlupačka, co píše totální sračky a všem nadává. Je to možná styl seberealizace nebo něco takovýho, co já vim, ale každopádně jsem nasraná, vztek si vybíjím na nejbližších lidech (rodiče a přítel, jiný blízký lidi nemam, maximálně tak eště Hovno, ale tomu je vše u prdele) tak budu psát ty blbosti sem.

nejradši bych rozstřelila lebku každýmu, koho vidím. nevím proč, lidi mi nikdy nijak extra neublížili, jen je nemám ráda a oni nemají rádi mě. Co ještě nemám ráda? Filmy, hudbu, hry... dá se říct že všechno. Všechno mě tak palčivě sere a nevím co s tím. nejradši bych se dala naverbovat někam k zabijákům, ale to ne - musím sedět na prdeli a chodit do práce a ělat všechny nudný věci, co mě tak serou a nejen mě.

nedivím se těm klukům, co vzali nůž a šli pobodat děti. Já osobně bych nebodala děti, i když sou to občas fakani. nejvíc mě serou lidi kolem 20 let - ač já sama jsem v tom věku. A celkem hezká, mimo chodem. někdy nahodím i svou fotku - nebo nějakou starší, bůhví kde je ale mam, kdysi na střední jsem čas od času nafotila nějaký ty fotky jako brigádu.

No, to by myslím zatím stačilo. Se vsadim, že sem znechutila každýho, kdo si todle přečet. nedivim se. A je mi u řiti, co si o mě jiný lidi myslej. Možná je to chyba - ale serou mě tak, že je mi to jedno, opravdu.